USA - The Great River Basset Hound Dog Tour 2013
Během 3 týdnů jsme projeli osmi státy USA a v autě z půjčovny najeli 6 tisíc kilometrů. Výlet dostal název odvozený z našich cílů: vidět "Velkou řeku" Mississippi, vidět basety, zavzpomínat na Elvise a jeho slavnou píseň "Hound Dog", na jihu v "Deltě" navštívit místa, kde se zrodilo blues a v New Orleans se nechat okouzlit tradičním jazzem. To vše, co jsme viděli a zažili, bylo úžasné. Podívejte se s námi!
2.října 2013 - odpoledne po příletu a obstarání vozu v půjčovně Dollar se vydáváme na cestu k hotelu. Dálnice vede prakticky středem Chicaga a máme před sebou ještě hodinu jízdy.
2.října 2013 - stmívání nad Michiganským jezerem. Tímto pohledem se loučíme s prvním dnem. Jezero je tak velké, že vypadá spíš jako moře. Dojem dokreslují velké vlny, které dorážejí na písečnou liduprázdnou pláž. Voda není nijak studená, ale fouká silný vlahý vítr. Trochu zvláštní na říjen. Vzadu na obzoru se rýsuje Chicago. Tam pojedeme hned zítra.
Chicago
Chicago - na Adams Street jsme tak dlouho hledali označení začátku Route 66, až se to podařilo. Tak tady začíná nejslavnější cesta USA, vedoucí napříč státy až do Kalifornie. My jí budeme sledovat jenom v jejím první části přes stát Illionois až do St.Louis.
Jedno z nejtypičtějších jídel v USA: žebírka s hranolkama, barbecue dipem a salátem Coleslaw.
Chicago - Millenium Park a jeho slavný artefakt Cloud Gate alias Bean - Fazole. Jeho stěny jsou tak lesklé, že se v nich odráží vše kolem, čehož jsem využila pro společnou fotku celé naší čtyřčlenné výpravy: Zleva Honza Berka, švagrová Iveta, můj muž Fanda a já.
Chicago - Navy Pier: podvečerní romantika nad Michiganským jezerem
Chicago - Navy Pier: podvečerní romantika nad Michiganským jezerem.
Route 66 - jedna z prvních zastávek na trase: U benzínky s rychlým občerstvením s názvem "Polka-a-Dot" mají figuríny slavných osobností USA. Zde: Elvis Presley a já :-) Křoví dělá Marylin Monroe
V muzeu Route 33 v Pontiacu dostanou návštěvníci jako bonus focení - fajn, tentokrát nepotřebuji samospoušť.
Pontiac - typická americká ulice. Zaujala mne samozřejmě reklama na "HIs Master´s Voice"
U hrobky Abrahama Lincolna jsme si museli všichni sáhnout na nos pana presidenta - dělají to všichni návštěvníci. Prý pro štěstí. Nevím, ale asi to moc nefunguje. Ve Springfieldu jsme ten večer nemohli najít restauraci podle našich představ - a druhý den ráno ani vyhlášenou atrakci R66, benzínku pana O´Shea...
Zato jsme zcela náhodou u silnice natrefili na farmáře, co chová velmi úspěšně angusy. Provedl nás -české farmáře- hrdě celou svou farmou a kdybychom nespěchali dál, asi by s námi chtěl trávit celé odpoledne. Fotka prý bude v novém firemním katalogu.
Řeku Mississippi jsme poprvé uviděli v sobotu 5.října, když jsme přejížděli ze státu Illinois do Missouri. Po takových a podobných mostech jsme jí křižovali nesčetněkrát. Vždy nás udivila výška mostů - čím starší, tím vyšší - to z dob, kdy pluly po řece vysoké lodě. Dnes se zde plaví nízké nákladní lodě, které jsou nezvykle dlouhé.
Ranní opar nad jezerem Apen v rekreačním resortu Innsbrock, kde jsme si na týden pronajali velkou chatu s terasou a schodištěm vedoucím ke břehu. Taková ranní koupel v jezeře nemá chybu. Obzvláště, když si člověk vzpomene, že v říjnu u nás bývá skoro již někdy sníh...
Pohled od chaty dolů k jezeru, kde je vlastní molo a pro náročné rekreanty navíc zakotvený motorový člun.
Naše chata se schodištěm, vedoucím lesním svahem až na břeh jezera Aspen. Týdenní pobyt uprostřed krásné přírody byl velmi pohodový.
Gril na terase hravě obsloužil Fanda. Chatu sdílíme s naší americkou přítelkyní Betsy, která přijela z Oklahomy, aby se také účastnila basetí výstavy
Příprava večeře
A tady máme americkou specialitu - pečené hovězí hrudí (z anguse). Pekla ho Betsy (Fanda udělal jenom finální úpravu na grilu). Je dělaný podle starého rodinného receptu.
Hrudí se peče na sherry víně pomalu mnoho hodin v nepříliš rozpálené troubě. Detailní recept je pochopitelně naše tajemství. Už jsme doma odzkoušela českou variantu - a je to také výborné!
Tak dobrou chuť!
St.Louis - Gateway Arch: Nejznámější stavba ve městě. Obrovský oblouk, symbolizující "bránu Západu". St.Louis je významným městem historie osídlování Západu. Městem musel projít každý, kdo mířil na Západ. Oblouk se sklene uprostřed krásného parku na břehu řeky Mississippi. Na fotce to tak nevypadá, ale v jeho útrobách se skrývá osobní výtah, který návštěvníky vozí nahoru na vyhlídkovou chodbu, ze které se dá přehlédnou celé město a širé okolí.
Jenže jsme měli smůlu, že jsme přijeli v době, kdy se president Obama dohadoval s kongresem o rozpočtu a z důvodu jeho neschválení byly dočasně uzavřeny národní parky po celém USA - a s nimi i mnohá národní muzea a jiná historická místa včetně oblouku v St.Louis a mzea osídlování Západu, které je umístěno v jeho suterénu. Tak jsme nemohli vidět ani technické muzeum řeky Mississippi v nedalekém Altonu, ani archeologické parky - předkolumbovské stavby Cahokia Mounds ani Powerty Point, a ani historický park věnovaný občanské válce Severu proti Jihu ve Vicksburgu... Naštěstí nebyl nikdy problém vymyslet náhradní program.
St.Louis, přístavní čtvrť Laclade´s Landing: St. Louis a celé Missouri je známé výrobou dobrého piva a vína. Zatímco víno z Missouri nás často přivedlo do rozpaků, pivo z tohoto malého pivovaru bylo výborné, a dokonce podávané ve skleněných půllitrech, což byla světlá výjimka. V těch malých skleničkách je pozornost podniku - dýňové víno, sezónní specialita. Prověrkou nápojových lístků jsme zjistili, že nejčastější název piva je zde "Oktoberfest". Vůbec nejslavnější pivo ze St.Louis je samozřejmě Budweisser.
9.října 2013 - prodejna Doc´s, specializovaná na Harley Davidson. Motorku si zde lze zapůjčit, což jsme bez váhání udělali, abychom si St.Louis a jeho atrakce R66 prohlédli ze sedla tohoto oře. Je to Harley Davidson Heritage Softtail a máme ho na celý den. Ještě českou vlaječku a hurá na výlet!
Na R66 jsme nemohli vynechat ochutnávku proslulé zmrzliny Teda Drewese. Vlaječka nám z motorky spadla asi hned v první zatáčce. Nakonec jí ztratilo i naše doprovodné vozidlo se zbytkem výpravy, a to v momentě, kdy Iveta chtěla otevřít okénko, aby vyfotila u silnice ceduli "Historic Route 66".
Další zastávka byla ve čtvrti "The Loop" , kde je místní chodník slávy.
Svou hvězdu tady mají všechny významné osobnosti, které mají něco společné se St.Louis či státem Missouri. Je mezi nimi spoustu muzikantů - Miles Davis. Tina a Ike Turner, anebo kulturních osobností jako J.Pulitzer či zakaldatel Davisova poháru Dwight Davis.
St.Louis, The Loop - pouliční muzikant.
St.Louis, The Loop: Před ikonickým obchodem se starými vinylovými gramodeskami "Vintage Vinyl" nádherně bubnuje černý muzikant Raven Wolf. Nabízí svá CD a chce vědět, jak se česky řekne "Hello". Když se dozví, že "Ahoj", tak si jistě musí myslet, že Česko je někde u moře, ale pod jeho profesionálním úsměvem se může skrývat cokoliv - i to, že vůbec netuší, že nějaké Česko existuje.
Starý most na R66, zvaný Old Chain of Rocks Bridge, postavený přes Mississippi v roce 1929, avšak již 45 let mimo provoz motorových vozidel. Ano, výjimečně jsme si jej mohli projet tam a zpět jenom díky neuvěřitelné náhodě, že jsme sem přijeli zrovna ve chvíli, kdy  paní Cathy Jaeger, dobrovolnice ze spolku, který se o most pro pěší a cyklisty stará, přijela odemknout brány na obou březích pro předem avízovaný (a jistě dobře zaplacený) průjezd skupiny Harlejářů z Nového Zelandu.
9.října 2013- most Old Chain of Rocks Bridge na řece Missouri, kudy probíhá hranice mezi státy Missouri a Illinois. Most má mnoho zvláštností, např., že jeho mostovka je lomená. Je dlouhý necelé dva kilometry. Provoz je tu skutečně pouze pěší a cyklistický, takže se klidně fotíme s motorkou napříč vozovky. 
Vzadu je novější dálniční most, který je o trochu nižší.
Že se svezeme po Old Chain of Rocks Bridge nás ani ve snu nenapadlo! A najednou je to tady! Jupíí
Den na motorce jsme završili projížďkou podél řeky Mississippi na Illinoiském břehu. Tento čtyřproudový úsek státní silnice č.100 se nazývá "33 Magnificent Miles" a je to velmi příznačné. Již nikdy jsme se tak blízko a nízko u této ohromné řeky nepohybovali. O to krásnější to bylo na motorce! Za fotku (obzvláště za tuto!) děkujeme švagrové - fotila z okénka auta, když jsme využili malého provozu a jeli souběžně ve dvou pruzích vedle sebe.
Na terase u chaty jsme trávili všechny volné chvíle každý den po příjezdu. Stmívalo se již po šesté večerní, ale i tak bylo venku ještě příjemně, i když prý na americké poměry už chladno.
Betsy s sebou přivezla Tinku. Tinka má český rodokmen a jmenuje se Beltine Bohemia Horrido. Před dvěmi lety si jí Betsy přivezla od nás jako štěně.
Tinka,které jsme my doma říkávali "Bubák", nás nejspíš poznala a měla upřímnou radost.
Jelikož měla právě 10.října své druhé narozeniny, dostala Tinka od nás stylový dárek: motorkářskou čapku zn.Harley Davidson. Tvářila se v ní velmi důležitě, skoro jako my, když jsme se na Harley proháněli celý předchozí den.
Tinka je typický pokojový baset. Ihned poznala, které kanape je v chatě nejlepší a užívala si to jako doma.
Zde je Tinka ve svém autě. V kufru žlutého Jeep u jezdí ráda.
Logo naší výpravy - dochází k jeho naplnění: baseti v St.Louis. Fotky z výstavy a přidružených psích akcí jsou v dalších albech.
Oficiální logo Nationals 2013. Výstava se konala nedaleko St.Louis, ve městě Gray Summit, asi půl hodiny z města. Zkoušky ve stopování probíhaly o další kus dál na místním letišti v Sullivanu. Field Trials probíhaly asi tak 70 km odsud, v sídle místního klubu bíglů.
Naše maerická přítelkyně Betsy a její Tinka jezdily denně na výstavu, asi hodinu jízdy autem. Já jsme se s nimi svezla asi tříkrát. Výstava se konala ve výstavním areálu firmy Purina, která vyrábí krmivo pro psy a další zvířata. Podrobnosti ve fotoalbu USA- Nationals.
Na pondělní speciálce získala Tinka první cenu ve své třídě. Ve čtvrtek, kdy měla narozeniny, už se jí tolik nedařilo. Konkurence byla velká, a tak se neumístila.
12.října 2013 - New Madrid, malé město na břehu řeky Mississippi s pěknou nábřežní promenádou. Dnes se přesunujeme na jih. I když je pod mrakem, je velmi teplo, asi jako u nás v létě. Vzduch začíná být skoro až dusný. V polovině října nás to nepřestává udivovat a odkládáme do kufrů čím dál více svršků, které budeme potřebovat až zase na konci cesty v Dallasu.
12.října 2013 - Memphis: sobotní večerní rej na Beale Street, ulici s mnoha zábavními podniky, kterým dominuje jeden fenomén: hudba, nejvíce pochopitelně blues a rock-and-roll. Zde začínal svou kariéru mladý Elvis Presley. 
Všudy přítomná policie dohlíží na dodržování pořádku, zejména je přísně zakázáno nosit alkoholické nápoje mimo vyhražený prostor. U vchodu do každého podniku funguje ostraha, která kohokoliv kdykoliv může vyzvat k předložení dokladů, aby ověřila věk. Osoby pod věkovým limitem dovnitř v žádném případě nepouští.
13.října - Memphis, Elvis Presley Boulevard: Graceland, vítací poutač u sídla Elvise Presleyho. Vlastní dům a zahrada jsou přes ulici, zatímco na této straně bulváru je velké parkoviště a "Visitors Center", kde si lze zakoupit vstupenky, občerstvit se a navštívit všemožné expozice, týkající se Elvise, např. jeho auta, letadla, kostýmy, jeho životní příběh na fotkách a dokumentech. Do jeho sídla vozí odsud z malého autobusového nádraží speciální mikrobusy - kvůli křížení ulice jsou zde v provozu semafory.
Každý návštěvník Gracelandu dostane audio přístroj, kde kromě výkladu zní Elvisova hudba a zpěv. Je to doopravdy velmi pěkný zážitek.
Elvis a jeho píseň "Hound Dog" - no jistě, je to baset!
Krámků se suvenýry je v Gracelandu víc než dost, až oči přetékají. Mě se podařilo zakoupit magnetku s Elvisem a jeho Hound Dogem.
Elvisovo letadlo - měl dvě. Větší se jmenuje "Lisa Marie"-to podle jeho dcery, no a menší letadlo (na snímku) se jmenuje Hound Dog II" !! Do obou je možné se podívat, a také jsme to udělali, i když už bylo nutno spěchat, abychom stihli další nedělní program.
Aby ten výčet psů ve spojitosti s Elvisem byl úplný, tak zde je ještě plyšák, který trůnil na jeho náhrobku. Půjde pravděpodobně o dar od nějaké fanynky. Do Gracelandu denně přichází květiny a jiné dary z celého světa. Správa centra s nimi zdobí toto pietní místo. Teprve tady si člověk uvědomí, že Elvis byl ztělesněním amerického snu o tom, jak chudý chlapec díky svému talentu dosáhl světového úspěchu.
V rohu zahrady v Gracelandu jsou náhrobky Elvise, jeho rodičů i jeho bratra - dvojčete, které se narodilo mrtvé. Elvis toto sídlo (vilu se zahradou a hospodářským zázemím) zakoupil z vydělaných peněž, když mu bylo 22 let a vzal sem bydlet celou svou rodinu. Bohužel zemřel v pouhých 42 letech - a zde tedy navždy odpočívá skoro 40 let. Good Bye, Elvis!
Cestou na jih se seznamujeme s bavlnou. Právě probíhá její sklizeň. Vše je dnes již samozřejmě zmechanizované, takže po polích vidíme pouze pojíždět kombajny a na dálnici míjíme plně naložené trucky s ohromnými kotouči bavlny. 
Zde: romantický západ slunce nad polem s bavlnou. Obzor je lemován naprosto fenomenálními stromy - tisovci dvouřadými (lat.Taxodium distichum), kterým zde říkají "Bald Cypress". S cypřišem ale nemá nic společného.
Bavlník - detail praskajícího plodu s bavlnou
13.října 2013 - Clarskdale, Mississippi: Na jih od Memphisu začíná stát pojmenovaný podle řeky-Mississippi. Je to jedna z nejchudších oblastí USA. V turistických průvodcích se dočtete, že se právě zde, v oblasti zvané Delta, zrodilo blues. Tak jsme se rozhodli si tuto oblast více prozkoumat na své cestě na jih až k Mexickému zálivu. 
Zde je křižovatka státních silnic 49 a 61, kde prý kytarista R.Johnston upsal svou duši ďáblu, aby hrál jako Bůh. To se prý stalo asi tak před 80 lety a na památku tomu zde vystavili typicky americký pomník.
V Clarksdale se hraje autentické blues. Jeden z vyhlášených klubů jsme navštívili. Jsme v Red´s, kde se v neděli večer 13 října sešli hudebníci z celých států, aby si zde spolu zahráli -zajamovali. Může se fotit, ale video je přísně zakázané.
Bluesový klub Red´s v Clarksdale ve státě Mississippi. Je to pravý "Juke Joint" - místo, kde se hraje pravé blues. Dnes koncertuje 14letý talentovaný kytarista. Ten klub doopravdy umí, jenom se divíme jeho postavě. Jistě bude mít přes sto kilo.
V Red´s se během večera vystřídá a vzájemně doprovází mnoho muzikantů místních i z daleka. Tahle dáma s klávesy je z Kansasu a byla naprosto úžasná. Klub se postupně zaplnil k prasknutí. Je vidět, že se sem chodí bavit místní i turisti. Kýbl je na zemi postaven za jediným účelem - hází se do něj "tips" - zpropitné pro muzikanty. Je to naprosto běžný jev, ať hrají na ulici nebo v klubu. "Tips for the band" je nepsaná povinnost. Když nikdo nic nehází, sebere kýbl jeden člen kapely -a hosty s ním prostě obejde, a to několikrát za večer.
Leland, Mississippi - Nikdy předtím mne nenapadlo, že tvůrce populárních "Mupeti" (zde jim říkají prostě "Frogs") pochází právě z Delty. Na kraji ospalého městečka Leland je v jeho rodném domku milé muzeum, připomínající, že "Frogs" jsou známy po celém světě. Průvodkyně se chlubí, že mají návštěvníky skutečně z celého světa a že z Čech pochází její snacha.
Do Lelandu jsme vlastně přijeli za účelem návštěvy místního muzea blues. bylo však zavřené, stejně jako pošta, kde jsme potřebovali koupit známky na pohlednice. Žár poledního slunce nás spaloval,  a tak nás potkala místní starší dáma, která se divila, co zde v Mississippi vůbec hledáme. když jsme jí vysvětlili, že kromě Mupetů jedeme po stopách blues, dala nám dobrý tip: podívejte se na naše "Murals" - obrazy na zdech. V ulicích Lelandu jejich několik a jsou docela pěkné. Zobrazují místní muzikanty, kteří se hudbou blues proslavili.
Ve Vicksburgu (stejně jako i jinde podél řeky) jsou "Murals" součástí protipovodňových opatření.
14.říina - Vicksburg: "Murals" -obrazy na stěnách protipovodňových zdí. Jsou zde výjevy z historie města a regionu a jeho významných osobností, mezi nimiž nechybí ani hudebníci.
14.října 2013 - Vicksburg, nábřeží řeky Yazoo: Protipovodňová stěna se záznamy úrovně hladin největších povodní. Dosud největší povodeň byla v roce 1927, tehdy zahynulo mnoho lidí. Avšak povodeň z roku 2011 byla také dost veliká.
15.října 2013- Vicksburg: Pohled z budovy Old Depot Muzeum. Staré nádraží bylo přebudováno na muzeum, věnované vlakům, lodím a válečným lodím a celé historii občanské války Severu proti Jihu. Jeho návštěva byla naší alternativou za uzavřený "National Military Park", a tak jsme alespoň našetřili čas na návštěvu v sousedství se nacházející muzeum dolního toku řeky Mississippi, kde nás zaujala zejména prohlídka vysloužilé velké motorové lodi, která byla provozována na řece před nějakými 30 lety. Loď jsme si mohli doslova prolézt od kapitánského můstku s PC simulátorem řízení, přes prostory pro posádku, kajuty až po strojovnu dole v podpalubí.
15.října 2013 - Natchez: další město na břehu Mississippi. zde již je cítit jižanský duch. I počasí se stává stále teplejším, je to jako v prádelně, a to je pod mrakem. Vzpomínáme, jaká že je doma zima a míříme dál na jih do našeho dnešního cíle - New Orleans.
O New Orleans jsme měli pouze mlhavé představy, že je to prostě velké město u Mexického zálivu, do kterého se vlévá Mississippi. Že se do N.O. dá dojet pouze po několik kilometrů dlouhých estakádách, jejichž pilíře stojí v rozsáhlých louisianských bažinách - to jsme neměli ani tušení! O bažinách jsme sice věděli, ale jejich rozsah jsme si představit nedokázali. Zjistili jsme, že lodní prohlídky bažin spojené se setkáním s aligátory patří do běžného turistického programu, a tak jsme ani na chvíli nezaváhali, že takovou atrakci zařadíme na program příštích dnů. Nejdřív ale vzhůru do města!
15.října 2013 - New Orleans, hudební klub "The Spotted Cat": Tak dneska jsme prostě museli jít sem. Už z internetu jsme měli zjištěno, že naše oblíbená neworleanská kapela (z You Tube) "The Smoking Time Jazz Club" dnes večer hraje právě zde!! Jejich podání tradičního jazzu, který se zrodil právě zde v New Orleans a kterému u nás říkáme "dixieland", ale tady kdo ví proč ne, je naprosto struhující. Tolik optimismu a dobré nálady nedovede do člověka nalít snad žádná jiná muzika. To jsme si tedy užili a naví přivezli obě CD, co kapela na místě prodávala. jestli se sem ještě někdy vrátíme, a doufáme, že ano, tak určitě půjdeme zase na "The Smoking Time Jazz Club", jsou úžasní.
16.října 2013 - New Orleans : dnešek věnujeme celý den seznámení s tímto fenomenálním městem. Procházky po Royal Street a Bourbon Street jsoukrásné ve dne i v noci.
16.října 2013 - New Orleans: z ulic dýchá jižanská atmosféra. No-La, alias "Big Easy", jak se také jinak městu říká, je prý naprosto unikátní, a vlastně ani ne tak moc typicky americké.
16.října 2013 - New Orleans : bizarní uliční výzdoba v Royal Street. Město je známé kultem Vood-Doo, Zombie - a když se do toho přimíchá blížící se svátek Haloweenu, tak je No-La prostě neskutečné město. Turistická centra dokonce nabízejí strašidelné prohlídky hřbitovů, které jsou také naprosto fenomenální. Na to jsme ale čas neměli, večer jsme se šli bavit na Bourbon Street, která si nic nezadá s Beale Street v Memphisu: muzika, tanec, muzika, tanec.
New Orleans je proslulé také uměleckými galeriemi i pouličními umělci. Mezi pár takovými obrazy v pouliční galerii mne zaujal obraz se jménem "Autoportrét": je na něm baset bikolor,  jak si maluje autoportrét. Hm, tak to mi dost připomíná našeho mladého dorostence Kevina - jeho sebevědomí, no a nakonec i jeho štěkot připomínající valící se kamení. Vlčák jako vyšitej :-) kdyby Kevin nebyl pes, ale člověk-přítel, kterému bych chtěla něco z USA přivézt, tak bych mu asi ten obraz koupila. Ale protože je pes a navíc baset, tak by to neocenil, takže jsem si obraz vyfotila - a to stačí. Za ušetřené peníze radši koupím jiný suvenýr, třeba...
No mě snad šálí zrak: Vánoční ozdoba, kterou jsem našla v obchodě "Papa Noel" - V New Orleans se dá prostě sehnat všechno...
K dostání je vánoční ozdoba-baset hned ve dvou různých provedeních. No ale má moc širokou hlavu a vykulené oči, a vůbec, takový kýč si přece nebudu věšet doma na stromek...
Jo to ve vyhlášeném občerstvení s mořskými plody - tam jsem si vybrala. Sendvič na neworleanský způsob se jmenuje Po-Boys a je narvaný množstvím krevet. Fakt dobré!!
16.října 2013 - New Orleans: pohled do prodejního automatu s novinami nám připomíná, že boj o státní rozpočet vrcholí. Z velkých národních atrakcí máme před sebou tak maximálně kosmický Space Center v Houstonu - Bude i tady zavřeno? Zatím nás to netrápí. Atrakce No-Ly  jsou v plném provozu, takže po dobrém obědě rychle do přístaviště na plavbu pravým a nefalšovaným kolesovým parníkem!
16.října 2013 - New Orleans: Odpolední plavba na ohromném kolesovém parníku jménem "Natchez" z neworleanského přístaviště dolů po řece Mississippi. Všude kolem samá nákladní loď, doky, překladiště. Inu, Mississippi je důležitá dopravní tepna. Během plavby trochu sprchlo, ale takové vlahé přeháňky jsou zde nejspíš zcela běžné, a navíc - je teplo, takže vše hned uschne!
V lodním salónu hraje malé trio příjemnou starou tradiční muziku - hudbu, jež se zrodila právě zde, v New Orleans. I zde jsem zakoupila CD :-)
.. a nechala se vyfotit s muzikantem. Pán ví, že Česko existuje a dokonce tvrdí, že právě z Čech pocházejí nejlepší hráč i na basu!!
.. a tady je Po-Boys, tedy sendvič typický pro New Orleans, který jsme si dali k večeři ve vyhlášené restauraci "Cafe du Monde", což jsme vůbec netušili. Sem se sice chodí stát fronty, až se uvolní místo u stolu - na nejlepší kafe světa a šíleně sladké buchty s názvem beignet, ale nás zajímají krevety, a basta. Navíc se ukázalo, že servírují i výborné víno - a hlavně večer kolem sedmé zde bylo úplně volno a navíc hrála živá muzika. No co víc si můžete přát?
17.října 2013 - Louisiana: výlet do bažin. Z množství nabídek jsme vybrali výlet s kapitánem Jackem, který patří k národnosti Cajunů (vyslov Kedžinů), kteří již po staletí obývají tuto na vodu bohatou oblast. Vyplout byl ochoten pouze, pokud zaplatíme lístky za osm osob, ale jeho dvouhodinová plavba o délce asi 60 km stála za to. Vzal nás do oblasti "Bayou", kde neexistují silnice a jedinou dopravní cestou je voda. Vyprávěl nám o svém národu, jak žije, čím se živí, zavezl nás kolem jejich obydlí, kde musí počítat s každoročními záplavami v době tání sněhu na severu Ameriky a hlavně měl oko vycvičené na zahlédnutí sebemenšího aligátora, vyhřívajícího se na břehu...
Z umělého vodního kanálu, kde u soukromého mola kotví svou loď -  a všude kolem bydlí spoustu evidentně dost majetných lidí s vlastními velkým motorovými čluny, nás vyvedl přes protipovodňová vrata do proudu nejhlubší řeky světa - jmenuje se Atchafalaya a proti proudu jsme se vypravili do země Cajunů.
Země Cajunů (vyslov Kedžinů) je charakteristická tím, že místo pevné půdy pod nohama je zde samá voda a v ní rostou obrovské mystické stromy, kterým říkají "Bald Cypress". Já díky své profesi vím, že jde o tzv. tisovce dvouřadé, které jsou velmi zajímavé tím, že z vody kolem stromu vykukují tzv. vzdušné kořeny.
Ale aby to bylo ještě více mystické, na tisovcích visí dlouhé šedé závěsy bromélií rodu Tillansia - tady tomu říkají "Spanish moss". jde vlastně o parazitující rostlinu, která žije se svým hostitelem v naprosté symbióze. její dlouhé závěsy se houpou ve větru a někdy mi přijde, že jsou nakloněné , i když vítr není. Lesu dávají nenapodobitelnou strašidelnou atmosféru...
.. a když náhle kapitán Jack z dáli zahlédne, že se pod stromy vyhřívá velký aligátor, výlet dostává své nezapomenutelné kouzlo!
V takových chvílích dostává člověk fotografický amok a spoušť cvaká a cvaká.
Aligátorů je prý v celé Louisianě asi tři milióny. Cajun Jack sice trochu zpochybňuje, kdo to spočítal, ale nepopírá, že jich je dost a že by neradil se chodit do bažin koupat, a už vůbec ne v noci.
17.října 2013 - Louisiana: bažina, anglicky "swamp", není žádný smrdutý zelený močál, ale vodní cesty lemované řídkým porostem tisovců s parazitujícími tillandsiemi ve větvích. Dost nás překvapilo, že se zde nevyskytuje žádný hmyz. Prý je to pouze sezónní záležitost.
.. a další aligátor na břehu!
Já jako zuřivý reportér.
.. a tady je další drobeček...
Aligátoři jsou poměrně plachá zvířata, ale setkat se s nimi ve vodě bych nechtěla...
Výlet s Cajunem Jackem mezi aligátory nám utekl jako voda, která byla všude kolem.
"Swamp tour" v Louisianě bude patřit mezi naše největší zážitky!
Louisiana má pár dalších zajímavostí - např. světoznámou továrnu na Tabasco. Že Tabasco pochází právě odsud, jsme skutečně netušili. Továrna je relativně malá, ale vše se vysvětluje, když nám prozradí, že produkci papriček vozí ze střední Ameriky a zde se zpracovává v dubových sudech. jsou zde také mateční plantáže.
Cajunská kuchyně je věhlasná, a proto jsme neváhali a vyhledali restauraci z nejvyhlášenějších.
Můj pokrm se jmenoval "Soft Shell Crab" a byl ozdoben grilovaných chřestem. Chuť byla vynikající.
Cajunské jídlo jsme ochutnali také na 77.mezinárodním festivalu rýže, který právě probíhal v louisianském městě Crowley.
Festival rýže byl vícedenní a na dnešním programu byla přehlídka škol a jejich kapel.
Nás ovšem nejvíc zajímala nabídka ze stánků. Aligátor na špizu? Proč ne? Ochutnat chceme skutečně všechno!
Aligátor na špízu. No, nic moc. Spíše než na špízu, bude lepší okusit aligátora nějak jinak. Jíst ho zrovna nemusíme ...
17.října 2013 - Louisiana - Gator Chateau - "Aligátoří zámeček" - to je dřevěný koisek u dálničního parkoviště, kde provozují zajímavou turistickou atrakci: půjčí vám do ruky malého aligátora. Byla to aligátoří slečna asi 1 a půl roku stará. Docela milé zvířátko. Ale baseti jsou milejší :-)
17.října 2013 - Ještě pár mostů přes různé řeky a laguny, a opuštíme Louisianu, abychom navštívili poslední stát USA na naší trase - Texas. Jedeme podél Mexického zálivu na předměstí Houstonu.
Náš hotel je v městě Texas City na trase mezi Houstonem a ostrovem Galveston, který je obmýván teplými vodami Mexického zálivu. Tento hotel má uvnitř malý bazén, takže toho využijeme a po přejezdu se rádi osvěžíme plaváním a posezením ve vířivce. Pak teprve na večeři na Galveston.
Steak House Saltgrass nás nadchl. Příjemné prostředí, vynikající steaky, výborné víno, slušná obsluha. Zase něco dle našeho gusta!
18.října 2013 - celodenní návštěva Space Center v Houstonu. U parkoviště nás vítá raketoplán Adventure.
Ve Space Center se člověk nenudí. Může si projít raketoplán, navštívit jedno ze tří kin, projít expozici kosmonautiky, vyzkoušet si simulátor letu v I-360 a tím se připravit na Star War, nechat se unést iluzí letu k vesmírné stanici...
18.října 2013 - Houston, Space Center. Je dovoleno filmovat i fotit a navíc je za poplatek k dispozici audio přístroj. Zde model měsíčního vozidla v životní velikosti.
Z hlavní budovy se odjíždí vláčkem do dalších budov, zde je hala pro nácvik kosmonautů.
Různé makety skutečných kosmických zařízení mají připravit kosmonauty na reálnou situaci ve vesmíru.
V další hale je model vesmírné rakety v životní velikosti. je až neuvěřitelné, jak je ohromná. Originál dávno shořel v průběhu startu a letu. Jenom poslední modul na druhé straně je autentický - je to ten díl, ve kterém se kosmonauti vrátili zpět na zem.
20.října - poslední velký přesun - do Dallasu. Zde: typický obraz dálniční křižovatky.
20.října 2013 - Billboard u dálnice v Texasu avízuje, že se u benzinky budou nabízet české koláče...
20.října 2013 - Ennis, Texas: Na místě u benzínky se ukázalo, že zde o českém původu svých koláčů nemají ani tušení, a tak jsme ocenili alespoň absolutní čistotu a krásnou květinou výzdobu jejich WC (Restroom) a šli se naobědvat do nedaleké báječně čínské samoobslužné restaurace pod názvem "Grand Buffet". Obědvalo zde v naprosté pohodě a spokojenosti mnoho amerických rodin. Je možné, že někteří z nich měli české kořeny, protože texaský Ennis se tím na internetu presentuje. My jsme však žádné Čechy tuto neděli odpoledne v Ennisu nenašli.
20.října 2013 - Dnes míříme do Dallasu. zde se koná poslední den státního festivalu. Uvidíme, jak to bude vypadat. je to náš poslední den před odletem.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair nám nejvíc ze všeho připomínal Matějskou pouť, avšak s trochu větší ostrahou. Již u vchodu jsme byli podrobeni kontrole kabelek, což jsme tady v Texasu nezažili poprvé. Kontrolují každého. Alespoň má člověk pocit, že je v bezpečí. Policie dohlíží na vše - od vjezdu na parkoviště až po samotnou pouť, kde mají na několika stanovištích vyvýšené pozorovatelny.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: fronta byla na všechno: na kupóny na atrakce, ale i na blbé hamburgery. Ještě, že jsme po obědě, protože stát frontu na jídlo v těch šílených davech lidí se nám nechtělo. Navíc je zde velký podíl Afroameričanů, jejichž statné postavy vydají za dva, někdy i za víc.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair:  V jednom koutě obrovského výstaviště (srovnatelného co do velikosti s BVV v Brně) byly expozice věnované zemědělství, kde bylo mnoho živých hospodářských zvířat: dobytek, koně, ovce, prasata, slepice, no prostě všechno. Velmi zajímavé a poutavé byly panely, vysvětlující význam farmářství pro obživu.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: V části výstaviště, věnované zemědělství, bylo poutavým způsobem vysvětleno, jaký je rozdíl mezi cenou, co člověk zaplatí za potravinu v obchodě, a odměnou, kterou za svou práci dostane farmář.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: V levé krychli je množství lžiček, symbolizující počet farmářů v Texasu, a v pravé krychli je lžičkama naznačen počet lidí v Texasu, které farmáři svou produkcí musí uživit. Poměr je skoro nepředstavitelný. Zajímavé a poučné!
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: Svou expozici má také policejní psinec.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: Velký plakát láká na psí výstavu (už proběhla), prasečí a pštrosí závody. tak jdeme na pštrosy...
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: pštrosí závody
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: pštrosí závody
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: na výstavišti je množství stánků se suvenýry. Paní prodavačka zná basety a ví, že nejsou hloupí.
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: Co jiného si může člověk koupit v Texasu, než pořádný klobouk? vybrala jsem si slamák, bude se mi hodit v létě na zahradu. nechala jsem si však přidělat uzdičku, zakončenou střapcem z pravých koňských žíní, které jsem vybírala z toho množství, co visí u zrcadla za mnou...
20.října 2013 - Dallas: Texas State Fair: Poslední večer - pro nás i pro pouť!
20.října 2013 - Dallas: bylo nám nesmírným potěšením, že nedaleko hotelu jsme večer našli steak-house naší oblíbené a v Galvestonu osvědčené firmy - Saltgrass! zde nám nabídli dokonce víno z Texasu - a nebylo vůbec marné!
20.října 2013 - Dallas: lepší rozloučení s USA jsme si nemohli dopřát: pravý T-Bone!!
20.října 2013 - Dallas, Grand Prairie: Náš hotel La Quinta Inn byl standardně dobře vybaven, zato stál skoro na dálniční křižovatce!
21.října 2013 - Dallas, Grand Prairie - Taková malá dálniční křižovatka byla těsně vedle našeho hotelu.
A to je vše z naší velké cesty po USA.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ) - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

USA - The Great River Basset Hound Dog Tour 2013

Popis

Fotoreportáž z velké cesty po USA

Období

říjen 2013

Statistiky

  • 133 fotek
  • - zobrazení
  • 0 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
USA - The Great River Basset Hound Dog Tour 2013
Komentáře Přidat